Závěsné světlo Floyd

Závěsné svítidlo Floyd - souhra geometrie a perspektivy Materiál, který je vyroben z mnoha vrstev papíru tvořících Lunopal, umožňuje slabé prosvítání světla, čímž se Floyd mění v rovnoměrně osvětlené těleso. Geometrické těleso oloid poprvé definoval Paul Schatz v roce 1929 a nakonec jej jako závěsnou lampu Floyd realizoval Felix Hediger. Základem tvaru jsou dva protínající se kruhy; přímé spoje mezi hranami kruhů vytvářejí vládnoucí plochy, které tvoří povrch oloidu. Ve Floydu jsou kruhy tvořeny šňůrami, zatímco Lunopal natažený mezi nimi tvoří ovládací plochy.